Cílem analýzy bylo zodpovědět optimální sazbu daně z příjmů právnických osob (dále DPPO), efektivitu a výši vybraných daní. Závažnost tématu dokládá fakt, že podnikatelé a živnostníci jsou motorem ekonomiky každé země.

Podle § 17 zákona o daních z příjmů jsou poplatníkem daně z příjmů, až na drobné výjimky, právnické osoby, které

• mají na území České republiky své sídlo nebo místo svého vedení, kterým se rozumí adresa místa, ze kterého je poplatník řízen (dále jen "sídlo"), mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdroje na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí

• nemají na území České republiky své sídlo, mají daňovou povinnost, která se vztahuje pouze na příjmy ze zdrojů na území České republiky.

U daně z příjmů právnických osob dochází k několika specifickým efektům. Zatímco u daně z příjmů fyzických osob subjekty provádí optimalizaci tím, že se snaží přesunout daňovou zátěž na subjekt podléhající nižší sazbě daně v nižším daňovém pásmu (v systému progresivního zdanění), a peníze tak, i když v menším množství, zůstanou v daňovém systému dané země. U daně z příjmů PO je řešením vyhýbání se zdanění formou snižování daňového základu (zatajení příjmů) či přesun aktivit do zemí s nižším zdaněním.

Pokud je tedy sazba daně příliš vysoká, případně je-li systém zdanění vnímán jako nespravedlivý, zvyšuje se motivace k hledání způsobů k snížení daňové zátěže. Je tomu tak především v případě komplikovaných daňových systémů s vysokými daňovými sazbami a různým množstvím výjimek, odpočtů či odčitatelných položek. Poplatníci jsou ochotni provádět legální (případně ilegální) daňovou optimalizaci do doby, než náklady na vyhledávání a využívání mezer v daňových zákonech, případně riziko spojené s možným odhalením, přesáhnou zisk z optimalizace vyplývající. Snižování příliš vysokých daňových sazeb může tedy vést ke zvýšení daňového základu v důsledku přiznání větší části příjmů.

Zvlášť v dnešním globalizovaném světě je tato aktivita snazší více než kdy předtím. V případě velkých nadnárodních korporací či jinak spojených subjektů je možné za účelem daňové optimalizace použít transferové ceny, a tím se vyhnout placení daní v dané zemi. Kromě výpadku příjmů do státní pokladny zde však hrozí ještě druhé nebezpečí.

Nadnárodní korporace a jinak spojené subjekty se většinou řadí do kategorie velkých firem. Střední, malé a drobné podniky většinou tuto možnost jako ty velké nemají, a proto v důsledku nevýhodných podmínek pro podnikání ztrácejí motivaci, či zanikají. Malé a střední podniky tvoří majoritní část tuzemských podniků, a proto nevhodně nastavená DPPO může způsobit výpadek příjmů do státní pokladny i multiplikačně.

Vývoj sazby a závislost výběru na výši sazby

V České republice činí aktuálně výše DPPO 20 procent. Je to důsledek daňové reformy, kterou v srpnu 2007 přijal kabinet Miroslava Topolánka a která určuje, že od roku 2007 bude DPPO klesat o jeden procentní bod ročně až na hodnotu 19 procent, které by měla dosáhnout v roce 2010. Pokud provedeme srovnání s ostatními zeměmi, zjistíme, že Česká republika má výši DPPO pod průměrem jak evropským, tak i celosvětovým. Celosvětový průměr výše DPPO je 25,9 procent a průměr v Evropské unii je 23,2 procent.

Grafu č. 2 znázorňuje vývoj výše sazby DPPO od roku 1999, která se soustavně snižovala.

(Zdroj: ČSÚ)

Graf č. 3 zobrazuje vývoj výše příjmů vybraných z DPPO v jednotlivých letech.

(Zdroj: Vlastní výpočty)

Z výše uvedeného grafu vyplývá negativní vztah mezi sazbou daně a základem daně. Tedy, čím více klesala sazba DPPO (graf č. 2), tím více rostl samotný výběr daně (graf č. 3). Čím vyšší sazba daně, tím nižší přiznaný základ daně. Tento vztah, který stojí za Lafferovou křivkou, je dán třemi následujícími faktory:

1. Nižší sazba motivuje hospodářský růst a potažmo objem zisků
2. Pokud je sazba DPPO dostatečně nízká, nemotivuje subjekty zatajovat své příjmy
3. Dobře zvolená a přitom nízká sazba daně láká nové subjekty ke zdanění do dané země

Optimální sazba

Cílem analýzy bylo rovněž stanovit optimální výši sazby DPPO. Z dostupných dat určit sazbu, při které by se vybralo nejvíce. Výpočet této míry, dokud je výhodné sazbu snižovat a odkud už je to kontraproduktivní, se zjišťuje řadou způsobů. Asi nejznámější z nich je takzvaná Lafferova křivka, kterou předchází regresní analýza.

1)    Nejprve je nezbytné zjistit základ daně v jednotlivých letech, sazby daně a příjmy z DPPO. Graf č. 4 znázorňuje negativní závislost základu daně na sazbě daně.

Graf č.4: Vývoj velikosti základu DPPO v závislosti na její sazbě daně (%) v letech 1997-2008

 (Zdroj: vlastní výpočty)

2)    Soustavou výpočtů získáme několik rovnic, které vedou k sestavení Lafferovy křivky.

3)    Dalším krokem je samotná Lafferova křivka. Z té vyplývá, že do určité sazby se výše výběru daně zvyšuje a následně klesá.

Graf č.5 Lafferova křivka (Zdroj: vlastní výpočty)

Z výpočtů vyplývá, že ideální výše sazby činí 19,94 %,  při této výši zdanění je výběr DPPO nejefektivnější.  Je pravděpodobné, že po započtení HDP, inflace a ostatních veličin se tato hodnota opět sníží. Což je způsobeno následujícím jevem. Se snižující se sazbou DPPO se neustále zvyšuje daňový základ. Pohybujeme se tedy stále v levé, tedy v klesající části Lafferovy křivky. Z toho lze usoudit, že s postupnou klesající daňovou sazbou se daňový základ bude stále zvyšovat.

Graf č. 6 znázorňuje vývoj sazby DPPO v EU v letech 1999-2008.

(Zdroj: vlastní výzkum)