Proč by mělo víno vstoupit natrvalo do našeho života

Dnes se můžeme jen dohadovat, kdo byl prvním vinařem na světě. Réva vinná rostla planě již okolo roku 8000 před naším letopočtem v Sýrii, Turecku či Jordánsku a patrně i v této době došlo k prvnímu krásnému poznání účinků zkvašené hroznové šťávy. Nejstarší zmínky o pěstování a kultivování révy vinné najdeme v době kamenné v oblasti dnešní Gruzie. V každém případě se jedná o jeden z nejstarších alkoholických nápojů, který se v průběhu historie stále vyvíjel a zdokonaloval.
Naproti tomu první kuchař musel být ještě starší. Dělba práce probíhala již v nejstarších tlupách před více než 25 000 lety. Kde však najít rozdíl mezi kuchařem a „kuchařem“ – gurmán jistě chápe rozdíl oněch úvozovek. Mezi první kuchaře kreativisty určitě patřil „Šaman“, který v době kamenné poprvé mamuta špikoval přesličkou či jeho kamarád „Mamutík“, který k masu doložil první omáčku z rozmačkaných lesních plodů.
O pár tisíc let později, jak už bylo řečeno, se podařilo, ať už náhodou, či „Boží vůlí“ vyrobit první víno. A první historický gurmán přišel na základní pravdu, že víno a jídlo k sobě neoddělitelně patří. První kroky asi nebyly jednoduché, vždyť co mi víme o úrovni starého syrského vinařství a o umění tamních kuchařů. Nicméně již v období starého Říma nacházíme nejen vyspělé umění kuchařské, ale i vinařské. A co více – v té „lepší“ společnosti se velmi populárně nosí gurmánství. Možná, že v těchto dobách byly položeny ty pravé kořeny snoubení vína a pokrmů, kořeny krásného stolování v klidu a pěkném prostředí.
Ne v každém období dějin a ne v každé společenské vrstvě se tento způsob stravování nosil či mohl propagovat. Vždyť řada z nás si ještě pamatuje na dobu budování rozvinutého socialismu, kdy nejen, že se do divadla vyráželo v montérkách, ale téměř zaniklo umění kuchařské, o umění sommelierském ani nemluvě. Strava nabízená ve většině restaurantů svou kvalitou připomínala závodní kuchyni a kreativní byla jako dva roky staré Rudé Právo. S kvalitou vína to bylo velmi podobné. Naplněním plánovaných mega úrod hroznů, zpracováním zcela nevyzrálých bobulek a hromadou cukru se sírou se pitelnosti dosáhnout věru nedá. Není tedy divu, že se v českých pohostinstvích nadlouho usadilo ono známé: „Dáte si bílé nebo červené“.
S revolucí přišla nová doba nejen v gastronomii, ale i ve vinařství. Moderní technologie a přírodně šetrné pěstování vyzrálých hodnotných hroznů přinesly do našich vinoték a restaurací nepřebernou nabídku krásných domácích vín. Ta se ještě, zejména po vstupu do Unie, zmnohonásobila o zahraniční produkci. Spolu s rostoucí úrovní gastronomie a rostoucím počtem „kuchařů amatérů“, přichází i doba nového zamýšlení se nad krásou snoubení vín a pokrmů. Někdy cestou pokus – omyl, jindy pečlivým studiem literatury, začíná řada nových gurmánů bourat zažitá klišé – „bílé k bílým masům“ či „jedno víno k celému jídlu“ – a spolupodílí se tak na vytváření nové tradice nového kulturního odvětví.
Koncentrované slunce a extrakt přírody. Dobré a kvalitní víno je vrcholným přírodním produktem, který koncentruje sluneční paprsky, kvalitu půdy, podnebí a šikovnost lidských rukou. Najdeme v něm nejrozmanitější chuťové a buketní tóny poskládané do harmonického ladu a neopakovatelné charakteristiky. Díky řadě odrůd, různým podložím a klimatickým podmínkám vzniká téměř nekonečné spektrum jednotlivých vín, která se od sebe liší a vždy stojí za ochutnání! Přírodní víno, tedy takové, které neobsahuje řepný cukr a kromě nezbytného množství síry žádné chemické látky (v našich případech víno s přívlastkem, nebo BIO) je zdrojem řady pozitivních látek pro lidský organizmus. Nejvýznamnější z nich jsou flavonoidy, zejména pak resveratrol. Tato látka pomáhá v boji proti kardiovaskulárním chorobám. Umírněná a pravidelná konzumace přírodního vína je i dle řady lékařů zdraví prospěšná!
V dnešní době se víno stalo nástrojem komunikace mezi lidmi, pomáhá odstraňovat prvotní zábrany v hovoru, sbližuje přátele i obchodní partnery. Víno se nejen krásně vychutnává, ale také se o něm krásně povídá. Proto stojí za to se s ním pravidelně setkávat a nechat ho tak vstoupit do svého života.